Upozornění: Toto není ani tak recenze na album Noisembryo, jako spíš článek o Merzbow, pomáhající si k ilustraci jedním jeho albem.
Jasně si vzpomínám na svůj první zážitek s Merzbow. Hledal jsem na internetu nějakou hodně odlišnou hudbu a našel pojem noise. Už jsem o něm slyšel jako o extrémním vyústění death metalu a grindcoru, tak jsem čekal, že toto bude podobné, jen trochu víc agresivní, či hlukové. To, co se na mě vyvalilo ze sluchátek bylo tak nesnesitelné, že jsem jen s pokleslou bradou asi tři minuty poslouchal a snažil se v tom sonickém chaosu vyznat, pak jsem to znechuceně vypnul a trvalo mi pár dní, než jsem se odvážil pustit si to znovu.
Tuším, že téměř každý má podobnou první zkušenost s hlukovou hudbou. Nejdříve šok, pak naprosto zbytečné sebe ujištění, že „tohle přeci není hudba“ a trávení otřesu z narušené představy o světě kolem. Ale cosi na té hlukové anarchii vás nakonec stejně donutí se pomalu přiblížit k náloži s dynamitem a zkusit to znovu. Důvod? Něco na tom přece musí být, když se to tolika lidem líbí. Dalším lákadlem je jakási podivná magnetická přitažlivost, ambivalence krásy a ošklivosti.
A je to pravda. Tento druh hudby (záměrně používám toto slovo, jakkoliv diskutabilní by se mohlo lidem v této souvislosti zdát) má úžasné účinky na lidskou psychiku. Ale nejvíce ze všeho dokonale čistí a odplavuje negativní emoce. Všimněte si někdy pódiového výrazu Masamiho Akity, který je tělem i duší právě projektu Merzbow. Má dokonale klidný výraz, je to pro něj meditace (přičtěme ovšem i fakt, že jde o značně introvertního člověka). V podstatě lze o noise mluvit jako o agresivitě natolik absolutní a vyhrocené, že se v kruhu stýká se svým protipólem – meditací. Stává se jí tak postupně, jak postupně se odbourávají naše předsudky.
Album Noisembryo je první album od Merzbow, které jsem slyšel, a dodnes patří k mým asi pěti nejoblíbenějším od Akity. Obsahuje 4 dlouhé skladby, které jsou složené z digitálního hluku, skřípotu, basových struktur a místy i náznaků rytmiky. Je to jakési jezero žhnoucího magmatu, ze kterého občas vytryskne proud lávy. Na rozdíl od novějších alb hlukového kouzelníka, je Noisembryo výrazně basově založené, hluk na novějších nahrávkách je položen poměrně výš, ale možná je to také velký vliv masteringu, který zůstal po zlatých devadesátých nepřekonán. Vedle Noisembrya se také bliští jeho nahrávky Venereology, Pulse Demon, Oersted a především jeho asi nejpovedenější, vysoce strukturované a pohříchu psychedelické dílo z roku 1998 nesoucí název 1930.
