úterý 20. června 2017

Suffocation - ... of the Dark Light (2017)

Long Island based band Suffocation needs no introductions. Legends of the genre they built basic for what we now call technicall brutal death metal and they still reprezent the modern form of this music. Recently they released a new album called "… of The Dark Light". Let's have a little look.

The new stuff continues to evolve sound and style approach they managed to create on their "Pinnacle Of Bedlam" album. Hard and brutal sound, great melodies and still asskicking vocal of their vocalist Frank Mullen, this material is great to listen. When the coverart was released, many fans have been discussing about its appropriety to their musical style. No need to doubt that it is very atmosferic. So is the music.

The album starts in high speed like the previous did and we hear some serious brutal conceptual death metal music. The new drummer Eric Morotti is a killer and delivers similar style of play like Dave Culross did on the previous album and the legendary "Despise the Sun EP". Songs are rememberable and brutal. This music is very addictive and very few bands in death metal can do that the way Suffocation do. Songs like Clarity Through Depravation or Return to the Abyss are fucking demonic and evil. Suffocation love what they do and you can hear it in every note. They also continue to rerecord old "Breeding The Spawn" songs (this time it is my beloved Epitaph Of The Credulous). So we have last to songs for the „new“ "Breeding The Spawn" album to be finished (Ornaments Of Decrepancy and Ignorant Deprivation).
















If you love death metal, if you love Suffocation, buy it! It is definitely worth the money and this experience is truly deep and entusiastic. ...Of the Dark Light is one of the best albums Suffocation recorded. It is adequately long (about 35 minutes) so be sure you will enjoy through many listenings. Great work


100%  

Released: 2017
Label: Nuclear Blast
Tracklist:

1. Clarity Through Deprivation
2. The Warmth Within The Dark
3. Your Last Breaths
4. Return to the Abyss
5. The Violation
6. ... of the Dark Light
7. Some Things Should Be Left Alone
8. Caught Between the Worlds
9. Epitaph of the Credulous


pondělí 19. června 2017

Suffocation – Příběh obludy (komentovaná diskografie)










Kapela Suffocation patří mezi hlavní architekty brutálního death metalu. Prosluli svojí zvukovou natlakovaností, rytmickou rafinovaností, technickou hravostí a nápaditostí svých válů. V nedávné době o sobě dali znovu vědět novou deskou … Off The Dark Light. Není lepší příležitosti, než se se právě nyní ohlédnout za dosavadní tvorbou těchto charismatických Američanů.

Suffocation vznikli v roce 1988 na Long Islandu v New Yourku a navazovali na rozjíždějící se vlnu smrtícího kovu té doby. V té době nastával obrovský boom nových deathmetalových kapel. Velmi rychle se začal odhalovat potenciál Suffocation. Valivý buldozer s tématy od náboženství po společnost či psychicky narušené osoby se začínal dostávat do povědomí.


Human Waste EP (1991)

Ve složení Josh Barron (basa), Terrance Hobbs (kytara), Doug Cerrito (kytara), Mike Smith (bicí) a Frank Mullen (vokál) vydávají Suffocation svůj první oficiální počin, na kterém najdeme takové proslulé vály jako je Catatonia, Synthetically Revived nebo proslulá Infecting The Crypts. Human Waste nastavilo laťku tehdejší hudební brutality zase o něco výše a právem patří do klenotnice celého žánru. Už obálka mluví za vše. To, co následovalo, však otřáslo doslova celým žánrem.




Effigy Of The Forgotten (1991)

Ve stejném složení a stejném roce vychází slavná stylotvorná učebnice brutality Effigy of the Forgotten, tehdy již ověnčená výbornou obálkou Dana Seagravea. Obludný stroj na coveru desky trhá na kusy nebohý cár masa, který možná býval člověkem. Monstrum oblklopené obrovskými vejci, z nichž jedno se vylíhlo do odpudivého monstra perfektně vystihuje natlakovanost obsaženého materiálu. Divokost a démonická atmosféra celého díla okamžitě obstarala Suffocation status stylotvorného kultu. Jestli se Suffo na Human Waste nadechovali a ošahávali terén, na debutním dlouhohrajícím albu dotáhli tehdy možnou myslitelnou brutalitu do extrému a zahájili novou éru zvukové a hudební razance v death metalu. Označení brutal death metal se krátce po vydání této desky začalo dostávat do širšího povědomí metalového světa a spousta kapel si především z tohoto alba bere dodnes inspiraci. Bible brutality a pro mě jedno z nejdůležitějších alb roku 1991 vedle Human od Death, či Blessed Are The Sick od Morbid Angel. Těžko bychom hledali zásadnější počin.


Breeding The Spawn (1993)

Jo. Zvuk. Víme. Ale že je to album, které přidalo do hudebního rámce Suffocation výraznější prvek techničnosti a skladatelského umu, tudy by se mělo ubírat posluchačovo uznání. Dokonce zprasená produkce se s odstupem času jeví jako plus tohoto alba, protože i tento jeho neduh mu přidal na legendárnosti. Společnost Roadrunner se zanedlouho po vydání desky kapele za produkci omluvila (label tlačil na Suffocation, aby se vyhli studiu Morrisound Scotta Burnse, neboť v té době jeho umu využívalo skutečně obrovské množství kapel, namátkou třeba proslulí Cannibal Corpse, nebo Malevolent Creation). Kapela se proto vrátila do Noise Labs (výstižný název), kde nahrála album Human Waste. Zatímco ale Human Waste špinavý zvukový kabátec slušel, Breeding the Spawn si odneslo v ohledu produkce mnohem víc zvukových šrámů. Snad málo o které desce deathmetalového žánru se toho napovídalo tolik, jako o Breeding The Spawn. Navíc to bylo mé první album, které jsem od Suffocation slyšel a jak se praví, stará láska nerezaví. Pokud bych hodnotil, tak 9/10 hvězdiček (ano, hvězdička dolů je prostě zvuk, ale když ji miluješ, není co řešit). Skladby jako Marital Decimation nebo Breeding The Spawn patří rozhodně do zlatého fondu celého žánru a kapela je dodnes prezentuje živě. Na albu krystalizuje důraz na technickou stránku hudebního výrazu a je debutem skvělého baskytaristy Chrise Richardse. Desku zdobí opět výborná obálka Seagravea. Po vydání Breeding The Spawn se kapela nadechuje ke svému historicky nejpreciznějšímu hudebnímu počinu...


Pierced From Within (1995)

Kult. Technická hravost v kombinaci se skvělým zvukem, který byl o to pečlivěji ošetřen oproti albu předchozímu. Nápaditost. Skutečně asi není nic, co bych dokázal albu vytknout. Ať je to chytrá textová složka, skvělá obálka, brutální a propracovaná atmosféra a velmi melodická sóla a struktury skladeb. Kapela najednou vkládá do své hudby mnohem více melodičnosti a progrese. K brutalitě se přidává skladatelská nápaditost (přítomná samozřejmě i na předchozích albech, ale o to citelnější na tomto). Škopky přebírá Doug Bohn a rozdíl ve stylu hraní jednotlivých bubeníků je znát. K Pierced From Within asi tolik: pokud se považuji za skalního fandu death metalu, znalost tohoto Opus magnum kapely by měla být povinností. Kapely, které na směr diktovaný tímto albem navazují (Odious Mortem, Decrepit Birth), nápaditost a pestrost dále rozšiřují a rozvíjejí. Bez něj by se vývoj žánru dle mého názoru ubíral přeci jen jiným směrem. Nejlepší album kapely.


Despise The Sun EP (1998)

Labutí píseň první éry Suffocation. Čtyři zvukově skvělé brutální vály a znovu nahraná skladba Catatonia. Dave Culross na bicí a poslední počin s Dougem Cerritem na kytaru a Chrisem Richardsem na basu. Album je krátké, stručné a neskutečně tvrdé. Vůle být nekompromisní stříká z každé skladby. Culrossova artilerie umožnila výrazně zrychlit a do budoucna o tomto skvělém bubeníkovi ještě uslyšíme. Suffocation krátce po vydání alba končí. Děje se tak v době, kdy už zájem o death metal výrazně upadá a metaloví fanoušci hledají jiné cesty a nový výraz. Toto období obecně death metalu nepřálo. Bylo třeba počkat, až se chutě metalového světa vytříbí.



Souls To Deny (2004)

Hudbu téhle bandy jsem začal poslouchat rok před vydáním Souls To Deny. Bylo mi patnáct a hltal jsem co se dalo. O to víc mě potěšila informace o návratu bandy. Album Souls To Deny vyšlo na labelu Relapse a nastartovalo novou éru, která pokračuje dodnes. Ve složení Hobbs a Marchais (kytary), Derek Boyer (basa), kterého jste mohli dříve vidět například v Deeds Of Flesh. Mike Smith (artilerie) a samozřejmě božský Frank stvořili Suffocation desku, která je hodně jiná, než například Effigy Of The Forgotten. Co tím myslím – jiný přístup k produkci mě zpočátku zarazil a chvíli trvalo, než jsem si na odlišné zvukové pojetí zvyknul. Kytary jsou měkké, hodně vyčištěné, ale celkově vzato je album produkované skvěle. Co mi nesedělo delší dobu bylo nazvučení Frankova chropotu. Když ale překonáte počáteční zjevnou odlišnost oproti starším peckám, album si zamilujete. Muzikanti hodně citují svojí starší tvorbu (viz zřetelná podobnost To Weep Once More a Jesus Wept z debutu co do hudebních motivů i názvu), ale jde o citaci vkusnou, koncepční a vědomou. Díky tomu mám Souls To Deny dodnes rád a často jí proháním ušima. A skvostný obal opět v pojetí DS? Perfiš.


Suffocation (2006)

Souls To Deny byla skvělá comebacková deska. Co se ale podařilo kapele o dva roky později je v kontrastu vůči předchozímu výlisku naprostá apokalypsa. Partě se podařilo vrátit se k natlakovanosti a zvukové preciznosti takových opusů, jako je právě legendární Despise The Sun, či asi nejpopulárnější Pierced From Within. Tvrdý, ale měkký a zvukově čitelný sound všech nástrojů, kompoziční propracovanost a poslechovost materiálu, eponymní album je zkrátka jedním z nejlepších deathmetalových alb roku 2006 a patří i mezi nejpovedenější díla kapely od jejího založení. Navíc se Suffocation vrátili ke znovunahrávání skladeb ze zvukově horšího alba Breeding The Spawn. Skladby Prelude To Repulsion a na japonském vydání dokonce skvělá Anomalistic Offerings. Skladby dostaly nový kabátec a znějí prostě fantasticky. Na dalších albech už kapela pokračuje v návratech ke skladbám z Breeding The Spawn.


Blood Oath (2009)

V době vydání se Blood Oath pyšnilo vyčištěným, perfektním zvukem a nádhernou obálkou z díla malíře Jona Ziga. Zároveň šlo o poslední dílo s bubeníkem Mikem Smithem. Deska ale nedokázala obstát v porovnání s albem Suffocation a vyznačovala se větší konzervativností. Když jsem jí v době vydání několikrát poslouchal, nedokázala mě prostě natolik oslovit, abych se k ní vracel. V poslední době musím ale svůj postoj k Blood Oath přehodnotit. Album je prostě dobře odvedená práce a v kontextu diskografie má své místo. Kde mi před tím vadila nevýraznost některých pasáží, tam si teď lebedím nad muzikantskou ekvilibristikou. Kde mi před tím vadil až příliš čistý zvuk s omezeným důrazem na natlakovanost a obrhroublost, tam mi teď někdejší „neduh“ přijde prostě jako historická etapa a už mi vůbec nevadí. V kontextu diskografie průměr (Suffo špatnou desku natočit neumí). V kontextu žánru naprostá špička nakopávající prdel většině konkurence.


Pinnacle of Bedlam (2013)

Tomuto albu jsem věnoval oslavnou recenzi na www.abysszine.com, takže pouze stručná rekapitulace. Vše na tomto albu je dokonalé jak po hudební, tak po zvukové stránce. Nadšení, se kterým se kapela vrátila na peloton snad nejvlivnější party žánru (sorry Kanibalové) stříká z každé vteřiny hracího času. Obálka z díla Par Olofssona (hráči World Of Warcraft zpozorní) je prostě perfektní a sedí k tehdejšímu tvůrčímu rozpoložení kapely. Skladby jako Pinnacle of Bedlam nebo Cycles of Suffering patří k nejlepším skladbám kapely. No a mé nadšení z nové verze Beginning of Sorrow taktéž nezná mezí. Ve stručnosti řeknu, že kvalita předkládaného materiálu se nebezpečně blíží kvalitě Pierced From Within.

Suffocation jsou jednou z nejdůležitějších kapel extrémního metalu a každou deskou to jen potvrzují. Jejich entuziasmus a nadšení pro death metal je činí charismatickou, tvůrčí a veselou partičkou, která s pravidelností a jistotou nakopává zadky většině novopečených kapel. A výraz charisma, tím bych asi hudbu téhle newyorské legendy vystihl nejlépe.  Věrní fandové jistojistě vědí, že nedávno vyšlo nové album ... Off The Dark Light a možná se diví, že jsem jej do diskografie nevložil. Inu jednoduše proto, že vyžaduje samostanou recenzi.


sobota 10. června 2017

O medůzách vetkaných do kůže skutečnosti

Každý můj DJ mix je samostatnou básní. Pravda, autoři skladeb v mixech obsažených jsou světoví a já jsem pouhý kolážník, interpret na druhou. O to je ta cesta krásnější. Pro první článek o vlastní tvorbě a interpretaci jsem zvolil trilogii nejosobnějšího charakteru - rok se vyvíjející Jellyfish. Jde o příběh složený ze třech různých stylů (všechny spojuje slovo trance). Je to příběh o lásce, meditaci a jednom moc roztomilém zvířátku.

Jellyfish série:

Vol. 1:
















Zamilovanost, melancholie, samota. Naděje. Tento set je nahrán v období květen/červen 2016 a znamená počátek cesty. Rozpolcenost. Něco mezi smutkem a štěstím. (ve stylu progressive psytrance)


https://www.youtube.com/watch?v=YBAvrOePhI8&t=2082s


Vol. 2:




Naplněná touha, extáze, láska. Protoforma v hlubinách klíčícího citu přesahujícího běžnou hmotnou skutečnost. "Nevěsta" dělá ententýky. Váhavost. Ale obrovská radost a něha. (ve stylu uplifting trance)

https://www.youtube.com/watch?v=1NTGgtJ60pc&t=3596s


Vol. 3:
















Závěr příběhu. Probuzení. Absolutní bezpodmínečnost. Vědění. Cesta. Stále kupředu. Ale především - magie a spiritualita, hluboká holotropie, barevnost. Příběh neskončil, změnil formu. Další Jellyfish již nebude, psáti se budou příběhy jiné. (ve stylu goa trance)
https://www.youtube.com/watch?v=39P-jx1ZqYQ&t=564s

pátek 9. prosince 2016

Cryo Chamber Collaboration - Nyarlathotep



Více hlav více ví. Více rukou více dokáže. A když se jako „jeden muž“ spojí téměř 30 zvukových malířů, pak může vzniknout hudební unikát, který nemá ni ve světě ambientu obdoby.

Howard Phillips Lovecraft je jméno dobře známé nejen každému fanouškovi hororové literatury. Tento mág děsu, a jeden z architektů moderního pojetí žánru, vytvořil ve své hlavě asi ta největší monstra temného umění. Megalomanské pokusy jeho pozdějších epigonů jsou prostě jen chabou náhražkou. O hodné lépe se daří lovecraftovské univerzum uchopit ve smyslu přímé interpretace skrze malbu, hudbu či herní světy. Nyní se podíváme, jak s látkou naložili umělci z dark ambientního labelu CRYO CHAMBER.

„Nyarlathotep“ je v pořadí již třetí kolaborace tohoto Simonem Heathem (ATRIUM CARCERI, SABLED SUN) založeného uskupení. První byla deska „Cthulhu“ z roku 2014, druhá „Azatoth“ o rok později. Nyní tu máme v pořadí již třetí dílo, mohutný „Nyarlathotep“, rozléhající se na ploše 190 minut ve třech monstrózních kompozicích. Z hlediska objemu autorů podílejících se na díle by se mohlo zdát, že jde o kompilaci, ale tak tomu není. Jde o novou, ucelenou hudební záležitost, vytvořenou systematickou vzájemnou spoluprací špiček světové temně ambientní scény.

Tolik fakta. Nyní dojmy. Vadí vám megalomanské pokusy filmařů uchopit lovecraftovskou poetiku co nejvíce vizuálně a dobře víte, že největší síla autorova světa pochází z děsu z neviděného? V tom případě budete z nové kolaborace nadšení. Tříhodinový zvukový „film“ je totiž svou obrazotvorností a básnickou silou jedním z nejpovedenějších ambientních počinů v historii. Síla mistrova odkazu zde netkví pouze v precizní práci s hororovou podstatou dark ambientu, ale i v důkladném uchopení hudebních motivů, evokujících starověký Egypt a Blízký východ, či archeologické vykopávky ve městech starých civilizací.  No prostě vše, co si vybavíte u génia Lovecraftova formátu.

Ve třech dějstvích se odehrává příběh o děsivém monstru schopném nakazit mysl lidí a manipulovat s nimi. Nyarlathotep je opět gigantická obluda, ale je také schopen vystupovat v lidské formě. Jeho hrůzné atributy jsou nevyčerpatelnou studnicí imaginace. Hudební ztvárnění této mytologické bytosti tak díky umu zvukových malířů ze všech koutů světa dosahuje emotivní dokonalosti. Toto je Plíživý chaos. Nyarlathotep.


Na závěr snad jen doporučení. Je dobré slyšet album v celku. Vytvořit si vhodné podmínky pro poslech. Kompozice jsou skutečně tak pestré, že nelze vyčerpat jedním soustředěným poslechem všechny zážitky, které nabízejí. Je proto ideální vracet se k těmto děsivým třem kotoučům opakovaně. Dílo je volně k dispozici k poslechu na stránce labelu na bandcampu a je k dostání k zakoupení jak v digitální, tak digipackové formě. Volba je již na tobě milý posluchači. Krásný prožitek.

Hodnocení: 100%

Možnost plného poslechu: https://cryochamber.bandcamp.com/album/nyarlathotep